Blog

Náhodné večerní setkání

Rád bych se svěřil a to všem běžeckým nadšencům – tedy vám. Vy to totiž pochopíte…

Potkal jsem včera v podvečer v metru Michala. Vracel se domů po jeho pracovním dnu, z práce která je mu koníčkem – z tréninku běžců. Prohodili jsme pár slov a když ode mne odcházel ještě se třikrát otáčel a pokaždé mi znovu zamával. Lehce mi vlhly oči, když jsem mu pozdravy opětoval. Měl jsem totiž pocit že nám tím chtěl vyjádřit vděčnost za to, že u toho mohl být s námi. A protože jsem byl jediný po ruce…

V našem předchozím krátkém rozhovoru používal slova „fantastický“, „super“, „zážitek“. Věděl jsem o čem mluví. A pak rozepnul bundu a hrdě mi ukázal triko ze štafety „Od Tatier k Dunaju“. Říkal že chtěl napsat pár řádků, vyjádřit dojmy, poděkovat skvělé partě, ale po tak dlouhé době mu to připadalo – jednoduše řečeno – blbý. Je to skoro dva měsíce a mně to teď blbý není, mám to na srdci a mělo by to jít ven. Takže jen krátce.

Běželi jsme v půlce srpna ve 12-ti lidech štafetu dlouhou 345 km. Krásnou přírodou Slovenska. Horami, údolími, vesničkami, městy, nížinami, z Jasnej až do Bratislavy. Na každého vyšly 3 úseky nestejných délek a nestejné náročnosti. Průměrné tempo bylo 4:29 min/km. Skončili jsme 8. ze 125-ti týmů v kategorii (celkově 12. ze 145-ti). Splnili jsme cíle které jsme v koutku našich srdcí dlouho střádali – zvládnout to v čase pod 27 hodin, dostat se do elitní desítky… a porazit kolegy ze Slovenské spořitelny 8-)))

A vrátím se ke slovům Michala. Atmosféra byla fantastická, tým úžasný =  složený z nás amatérů, kteří běhají pro radost (a někteří pro výsledek 8-))) ). Nerad bych někoho vynechal – Zděnda, Slavo, Petr, Pavel, Bedy, Jarda, Michal, Pasi, Bohouš, Marťas, Míla a já – jsme se snažili. Někteří obdivuhodně nad své možnosti a všichni dle svého nejlepšího běžeckého vědomí. Ale znáte to hlodaní někde vzadu v hlavě? Co když jsem to přece jen mohl běžet líp, vždyť jsem se tam chvílemi jen „probíhal“ a kochal okolím, vždyť mi po doběhu nic nebylo a byl jsem až podezřele v pohodě…asi jsem běžel pod své možnosti 8-((( Je to pořád stejné a vždycky jako by to bylo poprvé. Pořád stejné… a pokaždé stejně překvapující a stejně úchvatné!

Pak už je jen kousek k tomu co nechcete po závodě nikdy nahlas říci – „příště to dám lépe“. Nechcete to říci, protože už příště prostě nepojedete! Jenže – co když to v té skvělé partě, v té nádherné krajině, v tom úžasném závodě (který se prostě musí prožít aby člověk pochopil), příště bude opravdu lepší…?!?

Kluci bylo mi ctí být u toho s vámi!!!

Něco málo o autorovi článku

BohoušPouhý člen BKČS, milovník jídla a pití. Otec skoro tří dětí a hráč na kytaru :-)Zobrazit vše co napsal Bohouš →

  1. PavčaPavča10-08-2014

    Jsme rádi, že Ti to nebylo blbý a že jsi to napsal. Měla jsem při čtení slzy v očích…
    Pavča

Odpovědět

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde