Blog

Můj první maraton (21.11.2015 Sršský Maraton)

Říká se, že k prvnímu maratonu by měl člověk „dospět“ ve svých 42 letech a 195 dnech. To jsem už dávno prošvihl… A tak po 52 letech a 103 dnech stojím na startu mé první maratonské trati.

Je sobota 21. listopadu a jsme v obci Srch v Pardubickém kraji. Teplota +5 st., vítr – po předchozích dosti větrných dnech – ustal. Občas proráží mraky slunko. Předpovídané dešťové přeháňky se zatím nekonají (a konat nebudou).

Okruh vede po části obce, přes dálniční nadjezd do sousední vesnice na obrátku o 180 stupňů, zpět do Srchu a malé kolečko obcí do cíle (alias občerstvovačku) a do dalšího kola. Okruhů je osm.

Je 10 hodin a společný start čtvrt, půl a celého maratonu. Na startu cca. 180 běžců. V cíli maratonu jich bude klasifikováno 41. Náš cíl je jasný a jak říká běhající kamarád „…nemá smysl se ne téhle trati trápit déle než 3 a ½ hodiny…“.

Na startu stojím spolu s Martinem. Dostalo se mi totiž cti, aby mne na téhle, pro někoho neuvěřitelné pouti, doprovodil můj kamarád Marťas Dvořák. Ve všech třech jeho dosavadních maratonech jsem s ním běžel vždy posledních 10-12 km a teď mi to bude vracet (i s úroky).
Spolu s ním je tu i podpůrný „technický tým“ složený z Pavči a Johi. Ty nás budou zásobovat sportovní výživou a ještě se snažit zachytit nás na citlivý digitální fotomateriál. Obojí budou dělat téměř geniálně.

Můj dosud nejdelší souvislý běh měřil 26 km a nevím co mohu očekávat „pak“. Teď mě čeká 42.195 metrů. Stanovené tempo vychází na 4:55 min/km – to budeme držet co to půjde a „pak“ uvidíme…

DSC_0072

Startovní výstřel. Vybíháme mezi posledními, neboť není třeba se nechat strhnout tempem ostatních. Nejsme tu proto abychom s nimi závodili, jsme tu proto abychom v pohodě doběhli a abychom si běh užili.

Od prvních chvil se zvolna probíjíme davem až najdeme své místo mezi podobně rychle běžícími závodníky. Martin chvílemi zapřede hovor na téma „sportovní hodinky GARMIN a výdrž jejich vestavěné baterie“ (oblíbené téma posledních dnů …). Následně zjišťujeme, že jsme zpomalili. Přidáváme.
Běžíme s triatlonistkou, která s námi komunikuje na sportovce dost úsečně. S dalším běžcem si vyměňujeme názor na držené tempo, i když on běží „jen“ půlku. Ve třetím kole děláme hygienickou pauzu. Kolem běžící slečna hlasitě povzdechne „někdy bych chtěla být chlapem …“. Smějeme se na fotografa na půlce cesty mezi vesnicemi. Ptá se, zda nám úsměv vydrží? No tak určitě! Když ho míjíme asi po šesté chechtáme se už z dálky. Chválí nás, že konečně běžíme vedle sebe a může nám udělat pěkné foto.
Na trati se vylidní – většina doběhla do cíle čtvrt nebo půlmaratonu. Mysleli jsme, že poběžíme sólo, ale pořád je někdo na dohled. Za obrátkou maník připravuje podklad pod dlažbu před domkem. Na předposlední obrátce mu chválím provedení jeho práce. Tváří se na mne poněkud rozpačitě. Asi si myslí „co ten běžící cvok po mně chce?“. Zdravíme protiběžce. Někteří už vědí, že je potkáváme naposledy a docela nadšeně naše pozdravy a povzbuzování opětují. Stali jsme se populárními (jak se posléze ukáže i mezi pořadateli, kteří tady pro běžce skutečně dělají co mohou). V klubových tričkách BKČS, viditelných už z dálky, jsme nápadní a nezaměnitelní. Pořád čekáme nějaké problémy, komplikace. Ale nepřicházejí. Udržujeme strojové tempo.

Poslední dva okruhy jsem nazval „finisherské“ (… to jako, že už je to do cíle blízko …). Plácnutím do dlaně se loučíme s pořadateli na poslední obrátce a s širokým úsměvem jim děkujeme. Připadám si jako nadopovaný lysohlávkami. V posledním výběhu dobíháme skupinku běžců, kteří již na obrátce běžíce proti nám konstatují „oni nás dohánějí!“. Říkám Marťasovi „nedělá se to ale hecnem je“ a když je předbíháme cca. 1200 m před cílem pronesu „tak co chlapci zazávodíme si, jo?“. Nestačí reagovat. V cíli na nás ztrácí skoro minutu… Předbíháme ještě pár běžců a řítíme se sami do cíle. Už tam vidím Johi a Pavču … a Bohouše! (přišel se na nás podívat z nedalekých lázní, kde rehabilituje po operaci zad). Neuvěřitelný pocit! Euforie, adrenalin, úžasný pocit z bezproblémového běhu, derou se mi slzy do očí a probíhám cílem!!! Martin půlkrok za mnou. Úžasný, fantastický, super!!! Dokázali jsme to!!! Čas 3:27:13, celkově 12. a 13.místo (já 2.místo v MC59).

DSC_0404

A ten průběh! Bez jakékoliv speciální přípravy typu: masáž, mazání těla, lepení citlivých míst, speciální strava. Prostě jsem se oblékl jako při výběhu do práce a zaběhl maraton. Žádný puchýř, otok, opruzenina, otlačenina, odřenina – prostě nic. Jen nohy bolí a to neuvěřitelně…

A Marťasův výkon v roli vodiče? Naprosto úžasný!!!
Statistika mluví jasně:
– 8 kol, rozdíl mezi nejpomalejším / nejrychlejším = 20 sec (25:46 až 26:06). Vítěz měl rozdíl skoro 4 minuty (a přes 10 minut nebylo výjimkou)
– čas na km 4:35 až 5:03
– nejrychlejší kolo = poslední (nejrychlejší km = poslední)
– první půlka (½ M) v čase 1:43:35
– druhá půlka (½ M) v čase 1:43:35 (to není překlep!!!)
Kloubouk dolů a díky moc moc moc!!! Myslím, že by se mohl slušně živit jako profesionální vodič. Z celého startovního pole nikdo neměl vyrovnanější průběh závodu.

Mám to za sebou. Mám to ÚSPĚŠNĚ za sebou. Díky moc nejen Marťasovi ale i Pavče a Johi. Jsem rád, že jste mohli a chtěli být u toho se mnou. Je to zážitek, na který se nezapomíná a kdy je dobré mít kolem sebe blízké lidičky.

A příště? No žádné příště už přece nebude… 8-)))

Něco málo o autorovi článku

BohoušPouhý člen BKČS, milovník jídla a pití. Otec skoro tří dětí a hráč na kytaru :-)Zobrazit vše co napsal Bohouš →

  1. Iva & ZdeněkIva & Zdeněk11-29-2015

    Jirko,

    když Ti to tak hezky běhá, nemůžeš přece pověsit maratonské trati na hřebíček. Jsme na Tebe všichni pyšní a těšíme se, že nás brzo překvapíš časem blízkým ke třem hodinám. Ty na to určitě máš a navíc o tom umíš krásně psát. Když už jsi začal poctivě a svědomitě trénovat, bylo by škoda tréninky nezúročit. I&Z

Odpovědět na Iva & Zdeněk Zrušit odpověď

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain