Blog

Jak jsme vyhráli Pražský půlmaraton 2015 aneb postřehy nejmladšího člena štafety

28.3.2015 Pražský půlmaraton – štafeta (3 x 5km + 1 x 6,0975km), čas 01:22:12, 1. místo

Sluneční paprsky trhají zamračenou jarní oblohu. Slunce mi začíná svítit přímo do obličeje. Odkládám si bundu. Je pár minut po poledni a já jsem právě na 10. kilometru Pražského půlmaratonu. Jsem nervózní. Více než obvykle. Před chvilkou kolem mne proběhla vedoucí skupina afrických běžců. Tentokrát nejsou mými soupeři.

Běžím totiž třetí úsek firemní štafety. Pět pekelně rychlých kilometrů v úseku od 10. do 15. kilometru závodu. Naše štafeta, Běžecký klub České spořitelny A tým, je elitní štafetou klubu. Kolegové se minulý rok dokázali umístit na stupních vítězů a i tento rok jsou jejich ambice, a očekávání běžeckého klubu, nemalé. A já mám pomoci. Nejlépe časem pod 19 minut. Jenže na konci února jsem si poranil achilovku a byl jsem donucen si měsíc odpočinout od tréninku. Celý měsíc jsem neběhal a teď stojím se zatejpovanou nohou na startu největšího závodu v České republice. Opravdu jsem nervózní.

Týden před závodem jsem po vynucené pauze poprvé vyběhl. Pryč byla lehkost a radost z poctivě naběhaných kilometrů v únorů, kdy jsem se dobrovolně trápil při večerních výbězích ve sněhu a na běžeckém pásu v posilovně. Forma i fyzička zmizely v nenávratnu. Deset kilometrů jsem zvládl v průměrném tempu 4:30min/km a navíc achilovku jsem pořád cítil. Možná uštěpačně utrousíte „Chudáku, tempo jen 4:30.“, ale věřte mi – tohle není tempo hodné člena elitní štafety, který má v plánů běžet na jedné z nejrychlejších půlmaratonských tratí v Evropě.

První úsek štafety běží Petr. Jeden z nejrychlejších a nejzkušenějších běžců klubu. Ptám se ho, jak běžet. „Rozběhni to na 3:35/km a udrž to až do konce“, dostávám jednoduchou, ale pravdivou odpověď. Na startu využívá svých schopností a prodírá se dopředu. Prvních pět kilometrů zvládá za 0:19:05.

Druhý úsek běží Jirka. Nejstarší člen štafety a zároveň náš kapitán. Dle jeho instrukcí ho mám očekávat na předávce 36 až 41 minut po začátku závodu. Netrpělivě ho vyhlížím a zároveň si hlídám, zda-li již před námi předala nějaká jiná štafeta. Klubový dres! Ale tohle přece není Jirka?! Pasi! Kolega, který mě doslova „uvařil“ v září na pražské Grand Prix opět výtečně rozběhl svůj půlmaratonský závod. Zhruba 300 metrů za ním dobíhá Jirka v osobním rekordu 0:19:28. Tep mi okamžitě vystřeluje z klidových hodnot. Na nic nečekám, rozbíhám se a přebírám čip. Moderátorka překvapivě prohlásí do mikrofonu „To už tu máme první štafetu?“.

Ano! S vědomím průběžného prvního místa okamžitě vystřeluji jak raketa – první kilometr mám za 3:15. „Tohle jsem přehnal“ a okamžitě ubírám ze svého tempa. Na druhém kilometru spatřím v dáli před sebou Pasiho dres. Snažím se mu přiblížit a postupně předbíhám jednoho vytrvalce za druhým. V tuto chvíli jsem rád, že mám na zádech připnuto označení štafety. Běžci kolem mě doběhnou do cíle s opravdu nadprůměrným časem okolo hodiny a dvaceti minut, a přesto je v druhé polovině závodu předbíhá jiný závodník vysokou rychlostí. Obdivuji ty, kteří se mě chytnou a drží alespoň pár metrů…

Na čtvrtém kilometru začínám tuhnout. Síly docházejí a mé tempo klesá. Pasi je stále pár desítek metrů přede mnou. „Vydrž to! Kilometr do cíle! To je jen pár minut běhu!! Zkus zrychlit a hlavně, ať tě nikdo nepředběhne!!!“ honí se mi hlavou. Necelý půl kilometr před předávkou míjím v zatáčce klubového trenéra Vláďu a finišmana naší druhé štafety Pavla. Oba křičí, fandí a já zrychluji. Na 15. kilometru dobíhám Pasiho a zároveň předávám štafetu Lukášovi.

Cíl splněn!!! Nikdo mě nepředběhl. Vrhám se na nejbližší láhev s vodou a balím se do termoizolační fólie. Svůj úsek jsem zvládl za 0:18:56. Teprve necelé dvě minuty po mně dobíhá další štafeta. Odpočívám a nesměle začínám věřit ve vítězství.

Pražský půlmaraton

foto: Zdenek Krchák

Zdroj: czechrunner.com 

Něco málo o autorovi článku

BohoušPouhý člen BKČS, milovník jídla a pití. Otec skoro tří dětí a hráč na kytaru :-)Zobrazit vše co napsal Bohouš →

  1. Pivas_oldPivas_old03-31-2015

    Nádherný článek a úžasný výkon, který kluci dosáhli ve štafetě. Nemůže zde chybět závěrečný 4. úsek, proto přidávám komentář našeho finišmena Lukáše. Pozorný čtenář si určitě všiml i skvělého výkonu, který na „pozadí“ obou reportáží odváděl v závodu jednotlivců Pasík:

    „Čtvrtý úsek štafety, poslední a zároveň nejdelší. Nečekaně se ocitám v roli finišmena. Věděl jsem, že kluci poběží skvěle a jejich cílem je umístění na bedně. Také jsem věděl, že moje aktuální forma není ideální.

    Čekám na předávce u Libeňského mostu a obdivuji první běžce. Kolem 55. minuty napětí stoupá a já netrpělivě vyhlížím naši štafetu. Náhle se v zatáčce objeví dva klubové dresy, jeden Tomův a druhý Pasiho. Za povzbuzování komentátora a ostatních štafetových běžců přebírám čip a vyrážím na svůj úsek. Vyhecován atmosférou přepálím první dva kilometry a je mi jasné, že to bude bolet. Na rovině před Těšnovským tunelem běžím sám proti silnému větru a nadávám si za tuto taktickou chybu.

    Na čtvrtém kilometru mě opět dobíhá Pasi. Mé tempo klesá a předbíhá mě několik dalších běžců. Přibíháme na Čechův most a do cíle zbývá poslední kilometr. Hnán diváky z posledních sil dobíhám do cíle a nejsem si jist, zdali se mi podařilo udržet první místo.
    Jen co popadnu dech, přibíhá ke mně Jirka a z výrazu jeho tváře je snadné vytušit… Vyhráli jsme!“

  2. JirkaPJirkaP05-25-2015

    Tomáš to krásně popsal a Lukáš napsal krásnou tečku. Co k tomu dodat? Za mne jen pár pocitů,

    Před závodem si člověk v hlavě rovná, co může a co by chtěl. Má smysl se cpát po 50-tce do elitního týmu na distanc, která je určena mladším…? Udělal jsem si malou statistiku (která ovšem žádné odpovědi nedává…) :
    Petr na svém úseku zvítězil, Tomáš a já jsme byli na svých úsecích druzí a Lukáš se vešel do první 20-tky finishmanů tj. na úseku kde běhají nejlepší.
    Pokud bychom se podívali pouze na 5-ti km úseky, pak při počtu 455 štafet ve výsledkové listině se jedná o 1365 startujících. I přesto, že se úseky mezi sebou nedají úplně srovnávat, jsme se my tři vešli mezi 5 nejrychlejších časů ze všech 1365 běžců (a já byl nejrychlejší „nejstarší„ 8-))) ). To svědčí o vyrovnanosti týmu a je důvodem, proč jsme porazili ostatní týmy.

    Podíváme-li se na diplomy za jednotlivé štafety (což jste určitě udělali také), pak vystupují – samozřejmě všichni jste byli skvělí!!! – ještě výkony Ševiho, který se také ve své věkové kategorii neztratil, Vládi – o kterém platí totéž (a to ještě na finishmanském úseku!) a Tomáše Líznera, který také zaběhl výborný čas.

    Běhá nás stále více a stále lépe! 8-))) A zamyšlení o tom možná zase někdy příště…

Odpovědět

„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde