Jmenuji se Zuzka a rozhodla jsem se podělit se s vámi o můj běžecký a životní rok (skoro rok…). Členkou Běžeckého klubu České spořitelny jsem už poměrně dlouho, avšak s běháním jsem začala teprve v květnu 2016. A to díky tomu, že jsem byla fandit kamarádce Nikče (mimochodem: její příběh si můžete přečíst na http://youngandcancer.cz/cs/pribehy-bellisek/nikola-samkova) na Volkswagen Maraton Praha 2016.
Byla jsem uchvácena atmosférou závodu! Byla tak úžasná! Viděla jsem, jak si běžci navzájem fandí, jak se k sobě navzájem chovají – prostě balzám na duši. Díky itineráři, skvěle zpracovanému dalším běžeckým kamarádem Lukášem Pazderou, jsem křižovala Prahu, abych mohla fandit Nikče na různých kilometrech jejího prvního maratonu. A po jejím skvělém výkonu jsem začala běhat i já sama.
Samozřejmě že to bylo hlavně kvůli sobě. A také kvůli trablům v mé hlavě… Prostě jsem chtěla změnit svůj dosavadní styl života.
To jsem ještě netušila, že za několik týdnů budu stát na startu mého prvního běžeckého závodu na 5 km. Měla jsem za sebou měsíc „tréninku“ pod vedením našeho klubového trenéra (a rádce začínajícím běžcům) Vládi Nováka a vůbec jsem netušila jak to bude probíhat. Vláďa se mne jako nováčka ujal když mne viděl jako malou „hromádku neštěstí“ (tímto mu mooooooc děkuji!). A neopustil mne ani v mém prvním závodě, kde mi dělal vodiče. Dnes již na tento „T-Mobile Olympijský běh“ vzpomínám s úsměvem. Vláďa mne, v těch nejvyšších letních teplotách, do cíle doslova dotáhl. Při závodě jsem poznala píchání v boku, problémy s dýcháním, bolest ve svalech, nepříjemné pocity v žaludku před cílem… Ale jak mi Vláďa zdůrazňoval po celou dobu „je to jen v hlavě, je to jen v hlavě, to dáš!“. V cíli se ve mne mísily pocity štěstí (že jsem to zvládla) a únavy. Endorfiny fungovaly v kombinací s úsměvem a pláčem. Prostě úžasný!!! Byla jsem nesmírně vděčná Vláďovi za doprovod. A to jsem si myslela, jak na 5 km vodiče potřebovat nebudu… Ale já uběhla svých prvních 5 km v kuse!!!
Další větší závod – zářijový „RunCzech Birell Grand Prix“ na 5 km – se mi sice příliš nepovedl, ale „s grácií“ jsem indiánským během „doběhla“ do cíle. Bylo na čase zamyslet se jak dál.
A tak jsem se – kromě tréninku s Vláďou – přidala i do naší skupinky tzv, „Děkanka group“. Je to pár nadšenců, pro které Lukáš Pazdera vymýšlí a organizuje 1x týdně tréninkovou hodinu. Je to parta lidiček, kterým moc děkuji za úžasnou podporu, fandění a chválu, protože to je tak neuvěřitelná pomoc a podpora a já si jí velmi vážím.
Uběhl půl rok, který pro mne nebyl jednoduchý. V úplných začátcích zdravotní problémy (virózy, výron) a tím velké pauzy. Navíc kromě běhání jsem se pustila i do snižování své váhy, protože s kily navíc se samozřejmě běhá o mnoho hůře. A to je další můj úspěšný výsledek (zatím 9 kg/3 měs.) po kterém se moje běhání zlepšilo a zrychlilo. Super zjištění a další motor k pokračování!
A kromě tréninku chodím i na menší závody (Běh metropole či závody RunTour), kde v mé kategorii se občas umístím v popředí a opět je tu super pocit, že jsem si něco dokázala.
Za poslední půlrok na mne moje okolí pozoruje změnu a to nejen fyzickou, ale i psychickou. Umím se zase opět smát (konečně vím, jak fungují endorfiny :–) ), snažím se rozdávat radost, euforii a štěstí okolo sebe a myslím, že se mi to daří. Svědčí o tom i stále častěji se objevující lidé, kteří mi říkají, že jsem je motivovala a začínají vůbec běhat nebo po dlouhé pauze začínají opět běhat. A to je ta nejsladší odměna… Můj běžecký rok 2016 byl zakončena úžasnou zprávou, že jsem byla vybrána do projektu „Woman´s challenge 2017“ společnosti RunCzech.
A mé plány na rok 2017? Můj první závod na 10 km (a to už celkem brzy), první soustředění s BKČS, s úžasnými lidmi. A samozřejmě také úspěšně absolvovat projekt „Woman´s challenge 2017“.
Můj druhý půlrok roku 2016 byl plný velkých osobních změn. Díky všem kdo byli se mnou!
